Poctivá dršťková polévka s majoránkou

Mezi českými polévkami existuje jedna absolutní stálice, která vzbuzuje vášně i nekonečný apetit. Poctivá dršťková polévka je v našich luzích a hájích vnímána jako malý kulinářský zázrak. Je to životabudič, který spolehlivě funguje jako lék na „těžká rána“ po bujarých oslavách, ale i jako sytý a hřejivý pokrm, který v mrazivých dnech nahradí i hlavní chod. Její kouzlo tkví v husté konzistenci, sytě červené barvě mleté papriky a omamné vůni česneku a majoránky, bez které by dršťková prostě nebyla dršťkovou.

Historie dršťkové polévky sahá hluboko do minulosti a zdaleka není jen českou záležitostí. Pokrmy z hovězích žaludků byly oblíbené už ve středověku napříč celou Evropou, od francouzského venkova až po italské trhy. Dříve byla považována za jídlo chudých, protože vnitřnosti byly levnější než svalovina, ale postupem času se díky své unikátní chuti vypracovala na vrchol popularity v lidových hospodách i domácnostech.

Velmi oblíbená je i takzvaná falešná dršťková, kde hlavní roli hrají proužky hlívy ústřičné nebo na másle osmahnuté plátky celeru. Tato vegetariánská verze je chuťově téměř k nerozeznání a navíc velmi zdravá. Pro milovníky masa se zase nabízí varianta se zauzeným vývarem nebo přídavkem pálivé klobásy, která polévce dodá další rozměr a pikantní říz.

Správná dršťková polévka má být hustá tak, aby v ní „stála lžíce“, a její barva má lákat už od pohledu. Klíčem k úspěchu je nejen kvalita surovin, ale i trpělivost při vaření, aby dršťky byly krásně měkké a vývar silný. Když ji na závěr vylepšíte majoránkou promnutou v dlaních, vytvoříte dílo, ke kterému nepotřebujete víc než krajíc čerstvého kváskového chleba. Je to zkrátka klasika, která nestárne a která v každém talíři nese kus poctivé kulinářské historie.