Šumajstr se slaninou a škvarky

Šumajstr se slaninou a škvarky je jídlo, které se neptá, jestli máte hlad. Prostě ví, že máte. Je to sytá, voňavá směs fazolí, brambor, krup a masa, která se v chladnějších dnech postará o to, aby člověk nemusel sahat po druhé porci – i když většinou stejně sáhne. Tahle kombinace chutí má něco, co se dnes už moc nevidí: poctivost. Žádné náhražky, žádné zkratky. Jen suroviny, které mají smysl, a způsob přípravy, který jim dává prostor.

Šumajstr má kořeny na jihu Moravy, kde se vařil jako jídlo pro těžce pracující. V každé vesnici se připravoval trochu jinak – někde se přidávalo uzené, jinde se zelí míchalo přímo do směsi. Ale základ zůstával stejný: fazole, kroupy, brambory a něco tučného, co dodá chuť. V minulosti se šumajstr často připravoval ve velkém, třeba při zabijačkách nebo na hody, kdy se vařilo pro celou rodinu. Dnes se k němu lidé vracejí hlavně kvůli jeho sytosti a jednoduchosti.

Zajímavé je, že podobná jídla najdeme i v jiných regionech. Na Slovensku se připravuje „fazulová kaša“, v Rakousku zase „Gröstl“, což je směs brambor a masa na pánvi. Všechny tyto pokrmy spojuje jedno – vznikly z potřeby využít dostupné suroviny a vytvořit jídlo, které zasytí a zahřeje. Šumajstr je českou odpovědí na tuto tradici, a i když se jeho název neobjevuje v každé kuchařce, mezi lidmi má své místo.

A co se týče variací, možností je spousta. Místo škvarků lze použít uzené maso, slaninu nahradit klobásou, kroupy vyměnit za pohanku nebo bulgur. Kdo má rád výraznější chuť, může přidat česnek navíc, trochu chilli nebo lžičku hořčice. A pokud zbyde, šumajstr chutná skvěle i druhý den – stačí ho ohřát na pánvi a přidat vajíčko nebo kyselou okurku.

Šumajstr se slaninou a škvarky není jídlo, které se tváří noblesně. Ale je to jídlo, které má charakter. A právě proto se k němu lidé rádi vracejí – protože chutná jako doma.