Pravý boršč s hovězím masem

Když venku přituhne nebo na vás leze nějaký ten splín, nic vás nevrátí do hry tak spolehlivě jako miska horkého boršče. Není to jen polévka, je to skoro až rituál. Boršč má v sobě neuvěřitelnou sílu – je v něm sladkost řepy, jemná kyselinka, poctivý kus masa a hromada zeleniny. Je to přesně to jídlo, u kterého se celá rodina sejde u stolu, vydechne a užívá si tu sytou, hřejivou chuť, která vám okamžitě rozlije teplo po celém těle.

O to, komu boršč vlastně patří, se národy na východě přou už staletí, ale pro nás je to hlavně symbol poctivé domácí kuchyně. Původně to bylo jídlo skromných chalup, kde se do hrnce dalo všechno, co zahrada a sklep daly. Časem se z něj ale stala legenda. Víte, proč je ten „pravý“ boršč tak dobrý? Protože nespěchá. Kombinace hovězího a vepřového masa mu dodá tu správnou hloubku a dušená řepa zase barvu, za kterou by se nemusela stydět ani drahá rtěnka. Je to zkrátka jídlo, které má duši.

Každá hospodyňka má svůj trik, jak boršč vylepšit. Někdo přísahá na kousek uzené slaniny pro vůni kouře, jiný přidává do talíře čerstvý kopr, který polévku krásně rozzáří. Pokud máte rádi experimenty, zkuste do něj příště přihodit pár sušených švestek – dodají mu zajímavý, lehce nasládlý nádech. A pokud chcete jít úplně tradiční cestou, upečte si k němu malé česnekové houstičky. Uvidíte, že s nimi tenhle boršč zmizí z hrnce rychleji, než stačíte říct „dobrou chuť“.

Nejdůležitější ingrediencí je ale nakonec lžíce studené zakysané smetany přímo doprostřed talíře. Ten kontrast horké červené polévky a chladné bílé smetany je prostě návykový. Boršč navíc patří mezi ta vzácná jídla, která jsou druhý den snad ještě lepší, když se všechny ty chutě v klidu prolnou. Takže klidně uvařte plný hrnec – věřte mi, že u jednoho talíře stejně nikdo nezůstane.