Ajvar je taková ta pomazánka, kterou ochutnáte jednou – a už ji chcete mít doma pořád. Je plná pečených paprik, lilku a koření, voní jako pozdní léto a chutná jako podzimní večer na balkánské terase. Pochází ze Srbska, kde mu říkají „zeleninový kaviár“. Nejen kvůli jeho sytě červené barvě, ale hlavně kvůli tomu, jak skvěle chutná. Vznikl na konci 19. století, kdy byl pravý kaviár vzácný a drahý, a lidé hledali dostupnější alternativu – a tak se zrodil ajvar.

Dnes je tahle dobrota oblíbená po celém Balkáně. Každý region má svou verzi, někde přidávají víc česneku, jinde chilli, někde ho dělají hrubší, jinde úplně hladký. A pomalu si nachází cestu i k nám – do českých kuchyní. Není divu. Hodí se na chleba, k masu, do těstovin nebo jen tak na lžičku. Je to chuť, která zahřeje.

Základem dobrého ajvaru jsou pečené papriky – ne vařené, jak se často používá v průmyslové výrobě, ale opravdu pečené, dokud slupka neztmavne a nezačne se oddělovat. Právě díky tomu má ajvar tu správnou hloubku chuti. Lilky dodají krémovost, česnek a citron svěžest, a chilli šmrnc, který si můžete upravit podle sebe. Výsledkem je hustá, voňavá směs, která se hodí na chleba, do těstovin, jako dip k zelenině nebo omáčka k masu.

A pokud chcete zkusit něco jiného, můžete do ajvaru přidat třeba pečenou cibuli, sušená rajčata nebo uzenou papriku. V některých balkánských regionech se připravuje i varianta zvaná „pinđur“, která je hrubší a obsahuje kousky zeleniny. Ajvar se tradičně připravuje na podzim, kdy je paprika v nejlepší kondici – a často se na jeho přípravě podílí celá rodina. Je to trochu práce, ale výsledek stojí za to. Domácí ajvar totiž není jen pomazánka – je to chuťová vzpomínka na léto, která vydrží až do zimy.